Milada

Snímek není založen na popisu tehdejší politické situace v Československu, ale na základě skutečných událostí a bez zbytečného patosu vypráví osobní příběh hlavní protagonistky. Zaznamenává Miladiny ambice i pochybnosti, rozpolcenost mezi povinnostmi k vlasti a rodině, odhodlání žít v souladu se svým přesvědčením. Na začátku 2. světové války dojde k uvěznění Milady Horákové v Terezíně a následné obhajobě jejích humanitárních aktivit před soudem v Německu. Horáková je zde vyobrazena jako právnička, která se umí sama obhajovat, nebojí se jít do konfrontace. A často to odnáší i její rodina - manžel Bohuslav, dcera Jana. Drama pod povrchem kypí především mezi Miladou a její sestrou Věrou, která se o dceru Janu stará v době, kdy je matka v nacistickém vězení. A pochopitelně sestře vyčítá její nekompromisní přístup, během něhož zapomíná na rodinu. Roku 1950 byla Horáková po vykonstruovaném procesu popravena udušením. Celý film je navíc orámovaný porevolučním návratem její dcery Jany do Československa a slavnostním předáním dopisů, které jí matka v padesátém roce napsala.