Ano, šéfe!

Moravská Třebová je místo na půl cesty mezi Západem a Východem a mezi Severem s Jihem. Na rozlehlém náměstí není ani jedna restaurace a zbylé se nacházejí skryty kdesi v útrobách starých uliček. Jednou takovou je i Restaurace Excalibur, ve které jako by se zastavil čas kdesi v bájném středověku českého kapitalismu. Restaurace Excalibur, jak je patrno podle názvu, vychází z legendy o Králi Artušovi a bájném meči Excalibur. Interiér je stylizován do středověké krčmy, v krbu plápolá oheň a pod barem prýští pramen, vytrysknuvší po vražení Excaliburu do kašírované skály. Mezi tím vším bloumá vypuštěný majitel Josef Sýs a působí jako správce bizardní potěmkinovské vesnice. Realita je však neúprosná - lidé do restaurace nechodí, kvalita jídel a jejich prezentace je mírně řečeno mimo mísu a v kuchyni vládne mocný démon alkoholu. Spolu s provozní slepotou majitele má podnik namířeno ke krachu během několika mála měsíců. Když se Zdeněk prokouše přes bizardní názvy jídel jako “Dech mrtvé milenky” nebo “Leklá ryba”, pustí se do boje s duchem středověkého Disneylandu. Neúprosně odkrývá dětinskost celého konceptu, staví majitele před holá fakta a zdůrazňuje, že pokud se neoprostí při podnikání od osobních vazeb, čeká ho potupný krach. Neboť zaměstnancům na jeho podniku zdaleka nezáleží tak, jak si on myslí. Zdeněk také velmi citlivě vytáhne na světlo problém, který ničí pomalu každou druhou restauraci - kuchařův alkoholismus. Promluva do duše alkoholikovi v posledním tažení patří mezi jedny z nejintenzivnějších momentů všech natočených dílů Ano, šéfe!