Ano, šéfe!

K nejpozoruhodnějším dílům Ano, šéfe! patří ty, kdy sledujeme příběh restauratérů, kteří se rozhodli pustit do podnikání v gastronomii, aniž by byli z oboru. Vždy jsou to jedinečné osobnosti, které s nepřízní osudu bojují obzvláště urputně. V případě jedné z nejvýraznějších hereckých osobností v zemi, Bolka Polívky, navíc platí, že jeho restaurace je pro něj splněním velikého životního snu. Vždycky si přál mít restauraci, ve které by bylo lidem dobře. Vždycky si přál mít restauraci, kde by se mohl setkávat s lidmi, s nimiž je mu dobře a kterým je dobře s ním. Farma Bolka Polívky je rozložitý komplex na úpatí Drahanské vrchoviny. Kromě restaurace se návštěvníkům nabízí ještě hotel, bazén, zvířecí park a samozřejmě jízda na koních. Jinak tomu v sídle valašského krále ani být nemůže. Marketingová značka jménem Polívka samozřejmě táhne a díky tomu navštíví Farmu denně takový počet lidí, o němž se může ostatním restauracím v zemi jenom zdát. Kuchyně denně vydává běžně 500 jídel, které stíhá připravit tým dvou kuchařek a páru pomocníků. Zdeněk přijíždí do sídla valašského krále a neváhá se hned v úvodu svěřit svým obdivem vůči této osobnosti. To mu nicméně nezabrání v tom, aby upřímně zhodnotil kuchařské schopnosti jeho kuchařek. Přestože setkání dvou známých mužů je neobyčejně zábavné, nezůstane pouze u humoru. Bolkovi se to sice příliš nezamlouvá, ale musí uznat, že v jeho restauraci jde především o kvantitu, kvalita je až na druhém místě. Když Zdeněk vstoupí do procesu a chystá se jako vždy ukázat několik svých specialit, musí uznat, že takový fofr, jako mají kuchařky v této kuchyni, ještě při natáčení nezažil. Navíc hlavní kuchařka Monika dává důrazně najevo, že v kuchyni je paní ona a nikdy neodpoví Zdeňkovi jinak než „ano, kolego“ a nikoli „ano, šéfe“. Zdeněk je proto trpělivější, než obvykle.