Zeroville

Poté, co byl vyhozen z kněžského semináře, zhlédne nyní již bývalý bohoslovec Vikar film Místo na slunci. Zcela ho okouzlí. Oholí si hlavu, nechá si na ni vytetovat podobizny hlavních představitelů Elizabeth Taylorové a Montgomeryho Clifta a odjede do Hollywoodu, kam příznačně dorazí 9. srpna 1969, tedy téhož dne, kdy Manson a jeho parta zavraždili Sharon Tate a její přátele. Nechá se jako kulisák zaměstnat ve studiu Paramount, kde se setká se střihačkou Dotty Langerovou. Dotty je ohromena jeho znalostmi filmů a citem pro záběr, začne ho učit umění střihu a představí ho producentovi Vikingovi, který točí snímek s nepříliš úspěšnou herečkou Soledad, do níž se Vikar okamžitě zamiluje. Vikar na sebe jako střihač brzy upozorní a excentrický režisér Rondell ho najme pro nejnovější film, ve kterém Soledad hraje. Brzy na něj ale začne žárlit, nejen kvůli Soledad, ale také proto, že Vikar svévolně film střihem upravuje. Vikar sice nakonec získá cenu na festivalu v Benátkách, ale Soledad ho opouští, mizí ze scény a Vikar se dozvídá, že zemřela. Ujímá se její dcery Zazi, ale ani tento vztah nevydrží. Vikarova chorobná posedlost filmem vyústí v přesvědčení, že film Utrpení Panny Orleánské (jejíž tvář se mu prolíná s tváří Soledad), prohlašovaný za zničený, ve skutečnosti existuje a jeho jednotlivé scény jsou ukryty v řadě jiných filmů, které patří do slavné historie Hollywoodu. V závěru sledujeme s užaslou Zazi, jak se Vikar – i se Soledad – prolne mezi postavy svého nejmilejšího filmu Místa na slunci, a je mu tak dopřán vpravdě hollywoodský konec.