Jak básníci neztrácejí naději

Od chvíle, kdy Štěpán Šafránek maturoval a s Kendym hrál experimentální divadlo, uplynulo dvaadvacet let. Od chvíle, kdy nastoupil jako lékař do ústavu pro mentálně postižené děti, uplynulo let deset. Nyní byl ústav zrušen a Štěpán se vrací do nemocnice jako lékař u záchranky. Stále žije s pragmatickou lékárnicí Ute, i když jejich vztah prochází krizí. Navíc Štěpánovi zemřela maminka a musí se postarat o pohřeb i pozůstalost. Ráno po pohřbu uvízne v nemocničním výtahu se zrzavou dívkou a jedním z kolegů. V dispečinku záchranky pak slyší sestru Toničku vyprávět o řediteli Sahulákovi, který chtěl skočit z okna, ale když mu v tom nikdo nehodlal bránit, podal raději demisi. Doma ho vyhledá Kendy, kterého vyhodila manželka. Když se Štěpán zastaví za Ute v jedné z jejích pěti lékáren, opět narazí na zrzku z výtahu. Zjistí, že se jmenuje Anna a v lékárně pracuje. Když ji pak cestou domů zahlédne zmoklou venku, nabídne jí svezení. Dívka ho na oplátku pozve na čaj a okouzlí ho svou bezprostředností...