Láska všedního dne

Joan a Tom Thompsonovi jsou manželský pár středního věku ze Severního Irska. Žijí běžným životem, chodí spolu běhat, aby vzdorovali blížícímu se stáří, všelijak se škádlí, Tom chová rybičky, které Joan nesnáší, ale i pod jejich drobnými, humorem kořeněnými spory je cítit hluboká láska. Jejich vztah už ostatně prošel těžkou zkouškou – přišli o jedinou dceru. (Jak, to se z filmu nedozvíme.) Jednoho večera, když se Joan sprchuje, najde si v prsu bulku. Poslední mamografii absolvovala před osmi měsíci, takže první reakce lékařky je uklidňující. Pro jistotu se ovšem musí udělat testy. Ale výsledky nejsou dobré. Následuje operace, ozařování a chemoterapie. Léčba partnery od sebe odděluje – Toma, který Joan vždy do nemocnice doprovází, zůstává v neosobních čekárnách, zatímco ona podstupuje vyšetření a operace. Joan se dostává podpory od spolupacientek, později ona sama útěšnými slovy podporuje nově příchozí, které ještě nevědí, co je čeká. Chemoterapii Joan nesnáší dobře, je jí špatně a padají jí vlasy (Tom jí nakonec hlavu vlastnoručně oholí). Mezi manžely vypukají ve chvílích nesnesitelného napětí hádky, ale podstatou jejich vztahu to nemůže otřást.Joan se na chemoterapii setkává s Peterem, který kdysi na základní škole učil jejich dceru. Peter má rakovinu v terminálním stadiu, uvažuje o tom, že chemoterapii přeruší, protože ví, že naděje na vyléčení není. Rozhodování mu komplikuje jeho partner Steve, mladík tmavší pleti, zjevně na něm zcela citově závislý, pro své mládí ještě neschopný situaci unést. Peter a Joan spolu mluví přímočaře a upřímně – vědí, že čas je omezený a možnosti volby omezené ještě víc. Oběma to přináší úlevu. Joan úspěšně absolvuje léčbu, pak ještě rekonstrukci prsou. Spolu s Tomem se účastní Peterova pohřbu, na kterém Steve pronáší smuteční řeč. Uběhl rok a blíží se Vánoce. Manželé se rozhodnou pozvat Steva...